MUMIO

MUMIO VE STAROVĚKÝCH LEGENDÁCH
„V nedostupných horách pláčou kamenní obři, jejichž slzy tvoří léčivý balzám na všechny choroby. Nalezení takové slzy je velmi obtížné, ale komu se to podaří, ten se stane nejsilnějším a nejzdravějším člověkem na světě.“ Podobné legendy se staly součástí mnoha národních eposů, které mluví vždy o Mumio balzámu, přestože jej nazývají různými jmény. V Barmě jde o „Čao-Tui“ - krev hor, v Mongolsku a Tibetu o „Baragšun“ - skalní šťávu, na Sibiři o „kamenitý olej“ a v Egyptě o „Ilyrskou pryskyřici“. Nejznámější název této látky - Mumio - pochází pravděpodobně z antické řečtiny, kde označoval ochrannou, očistnou substanci.

Naleziště Mumia
Mumio je hnědošedá látka, která se vyskytuje na skalách ve formě krápníků, ve vrstvách a shlucích. Objevuje se pouze ojediněle na několika místech na světě, kde vznikly specifické geologické, biologické a klimatické podmínky. Mumio lze nalézt na Altaji, Pamíru, Kavkazu a rovněž v jižních oblastech Sibiře. Kdysi se vyskytovalo i v Afghánistánu a Tibetu. Naleziště Mumia se nacházejí především na jižních svazích hor ve výškách od 2000 do 3500 metrů nad mořem. Vznikalo ve skalních výklencích, štěrbinách a suchých jeskyních, chráněných před větrem a přímým sluncem, s přiměřeně teplým a suchým klimatem a velkými výkyvy teplot: v zimě od -30 do O °C, v létě od -2 do +40 °C. Optimální roční srážky činily od 300 do 500 mm. Mumio se nejčastěji nachází na žulovém a vápencovém podkladu, vzácněji na dolomitech, pískovcích a rulách. V tomto prostředí rostou léčivé byliny, jako například pepř, máta, mateřídouška, kozlík lékařský, pelyněk, žijí zde také specifické druhy zvířat - šoupálkové, netopýři, archarské ovce, veverky a divocí holubi.

Původ Mumia
Způsob vzniku Mumia není známý, a i když se na toto téma objevila řada hypotéz, žádná z nich neobjasnila tuto záhadu do všech důsledků. Ve starověku se lidé domnívali, že Mumio vyteklo ze skal, proto jej také považovali za zkamenělé skalní slzy. Moderní vědci chtěli dát svým úvahám racionálnější podobu - někteří se soustředili na přítomnost včelího jedu v balzámu Mumio a tvrdili, že jde o pozůstatky plodišť divokých horských včel. Nejnovější teorie předpokládá, že jsou to organické pozůstatky fauny a flóry, které se vzájemně v průběhu přirozeného procesu trvajícího tisíce let promísily a spojily s anorganickými skalními minerály.

Historie použití Mumia
Mumio se používalo ve starověké medicíně již před 4 000 lety. Zmínky o této látce lze najít ve starých rukopisech z 3. století před naším letopočtem. Z těchto zápisů vyplývá, že Mumio bylo všeobecně známé a používali ho starověcí Arabové, Peršané, Turci, Tataři, Azegové, Indové, Číňané, Egypťané a Řekové, kteří ho považovali za lék na celou řadu chorob. Známý filozof a farmakolog Aristoteles popsal již před 2500 lety léčivé vlastnosti Mumia a uvedl metodu prokazující jeho unikátnost. Doporučoval ho také svým pacientům, mimo jiné jako prostředek proti krvácení a na posílení srdce. Systematický výzkum Mumia prováděl arabský učenec a lékař Avicena (980-1037 n. l.), který je autorem díla s názvem „Kánon medicíny“, v němž doporučuje tento přípravek horského původu na zlomeniny, vykloubeniny, pohmožděniny a otoky na těle, proti migréně a zánětům nervů. Receptury, které tento lékař uvedl před téměř 1000 lety, využívají také dnešní lékaři. Jiný arabský učenec, cestovatel a geolog Beruni (973-1048 n. l.) se setkal s Mumio na území Indie. Ve svém díle s názvem „Kitab-al-Saidana“ popsal jeho léčivé vlastnosti: Mumio si zaslouží, aby bylo chráněno jako nejcennější poklad pomáhající těm, kteří si zlomili jakoukoliv kost.“
Vývoz Mumia byl dlouhá léta z oblastí náležících k bývalému Sovětskému svazu zakázán, protože tento produkt byl považován za národní poklad podléhající zvláštní ochraně.

Moderní vědecké výzkumy
Také moderní vědci se zabývali Mumio balzámem. Výzkumy tohoto typu se provádí již několik desítek let v chemicko- farmaceutických ústavech a klinikách v Moskvě, Petrohradu, Tbilisi, Taškentu, Dušanbe a Biškeku. Velká část z těchto výzkumů se realizuje pod patronátem ministerstva zdravotnictví bývalého Sovětského svazu (nynějšího Ruska), Gruzie a Uzbekistánu. Profesor A. S. Sakirov z Lékařské akademie v Taškentu věnoval většinu svých vědeckých prací právě studiu Mumio balzámu a v sedmdesátých letech tento problém zpracoval i ve své doktorské práci. Jako chirurg se zajímal především o působení Mumio na kosti a potvrdil jeho velký efekt při léčbě zlomenin. Zjistil také, že čistý extrakt Mumio nezpůsobuje žádné vedlejší účinky, a to dokonce ani v případě, že se značně překročí doporučená dávka. Lékaři a vědci dokázali, že Mumio působí na organismus velmi blahodárně, protože má silné protizánětlivé a bakteriocidní účinky a dále urychluje regeneraci poškozených tkání. Vzhledem k tomu bylo oficiálně povoleno jeho použití v lékařské praxi v Rusku a v řadě zemí bývalého Sovětského svazu. Profesor Šakirov spolu se svými spolupracovníky (V. N. Ismailovovou, A. V Bišněvským, J. H. Narulněvem) analyzoval Avicenův „Kánon medicíny“ a Beruniho díla z 11. století. Na základě analýz těchto textů se zjistilo, že doporučované dávky a metody použití Mumia v roztocích jsou velmi přesné, proto se také dnešní způsoby léčby pomocí Mumio balzámu většinou podobají metodám starým téměř 1000 let. Vědci a lékaři z Taškentu rovněž dokázali, že jednorázové léčebné dávky této látky jsou velmi malé a činí 0,2 g.

Složení Mumia
Mumio ve své přírodní podobě obsahuje: organické složky: řadu aminokyselin, včelí jed, vitaminy ze skupiny B (B1, B12), éterické oleje, provitamin D, organické kyseliny a jiné látky živočišného typu, anorganické složky: makroprvky (vápník, fosfor, sodík, hořčík, draslík); stopové prvky (železo, měď, kobalt, mangan, selen, zinek, molybden).
Aminokyseliny revitalizují a zvyšují odolnost organismu při zátěži, proto se doporučují při oslabení po těžkých chorobách. Jsou nezbytnou složkou výživ pro vrcholové sportovce, posilují srdeční sval.
Včelí jed je známý tím, že posiluje nervový, imunitní, hormonální a oběhový systém, zvyšuje srdeční výkon. Doporučuje se zvláště osobám trpícím častými vykloubeninami, záněty kloubů, artritidou, kornatěním tepen, záněty nervů a neuralgií. Je třeba rovněž zdůraznit, že včelí jed obsažený v Mumiu nevyvolává alergické reakce, a to díky skutečnosti, že nepochází přímo z včelího žihadla, ale byl vhodně transformován v průběhu přírodního procesu. Jeho obsah v Mumio je velmi nízký, avšak pro léčebné účely dostatečný.
Vitamin B1 (tiamin) léčí rovněž záněty nervů, zvyšuje výkon srdce a svalů, má zásadní podíl na přeměně glukózy v krvi na vysokoenergetické sloučeniny. Díky němu správně probíhá produkce červených krvinek v organismu.
Vitamin B12 (kobalamin) se rovněž podílí na tvorbě červených krvinek, zásadně ovlivňuje tvorbu genetického materiálu (syntéza DNA a RNA) a správné fungování nervového systému. Jeho nedostatek způsobuje problémy s pamětí a duševní otupělost, zhoršuje jasnost a rychlost myšlení.
Provitamin D se pod vlivem ultrafialového záření ze slunce přeměňuje v organismu na odpovídající formu vitaminu D, který následně usnadňuje vstřebávání vápníku a fosforu a předchází jejich nadbytečnému vylučování v moči. Díky tornu chrání děti před křivicí a dospělé před křehkostí, lámavostí a řídnutím kostí. Podporuje správnou činnost nervové soustavy, ledvin, srdce, svalů. Je nezbytný při procesech regenerace kostí, udržuje energii a vitalitu organismu. Při nedostatku vitaminu D se objevuje osteoporóza, lámavost kostí, oslabení a vypadávání zubů, kožní a spojivkové záněty, snížená odolnost.
Éterické oleje obsažené v Mumiu jsou přírodními extrakty horských léčivých bylin (tj. máty, mateřídoušky) a řadí se do skupiny bylinných léčiv. Díky vysoké koncentraci cenných látek mají silnější účinek než tradiční bylinné směsi a výtažky. Podporují léčbu bakteriálních, virových a mykotických infekcí, odstraňují deprese, podráždění, stres a únavu. Lze je používat současně s jinými léky, protože nevyvolávají negativní reakce v kontaktu s farmakologickými prostředky.
Organické kyseliny mají antiseptické vlastnosti, regulují látkovou výměnu, pozitivně ovlivňují trávicí proces.
Makroprvky tvoří strukturu kostí (vápník, fosfor) a jiných tkání. Udržují kyselo-zásaditou rovnováhu v krvi a tkáních. Poruchy těchto procesů vedou k celé řadě chorob, proto je velmi důležité doplňovat nedostatek makroprvků.
Mikroprvky (stopové prvky) jsou nezbytné pro tvorbu enzymů, hormonů a transportních bílkovin. Regulují metabolické procesy, bez jejich přítomnosti by organismus nemohl vstřebávat mnoho nezbytných vitaminů.
Všechny složky Mumia byly ideálně sloučeny v přírodním procesu trvajícím tisíce let, proto je tento přípravek výborným podpůrným prostředkem a přírodním stimulátorem organismu.

Léčivé vlastnosti Mumia Vědecké výzkumy prokázaly, že Mumio je přírodním biostimulátorem, který:
- pozitivně ovlivňuje metabolické procesy v organismu,
- má protizánětlivé, bakteriocidní a analgetické účinky,
- urychluje regeneraci poškozených tkání a kostí,
- doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů v organismu.

Mumio pomáhá při léčení řady nemocí, tj. například
- zlomeniny - zkracuje čas srůstání zlomených kostí (2 až 2,5krát), posiluje
  křehké kosti,
- v případě vykloubenin, naraženin, natažení vazů urychluje hojení těchto
  poranění,
- kožní choroby, popáleniny,
- nemoci obvodového nervstva, především záněty nervů,
- nemoci oběhového ústrojí - posiluje oběhové ústrojí a srdce, obnovuje procesy
  krvetvorby,
- choroby trávicího ústrojí — rychle likviduje otravy a pomáhá při nechutenství,
  obnovuje mikroflóru v trávicím systému,
- onemocnění horních cest dýchacích (chronické nemoci, rýma, kašel, angína) a
   tuberkulóza, jejichž léčbu zkracuje až třikrát.

Kromě toho Mumio:
- zvyšuje tělesný a duševní výkon, dodává energii, zvyšuje potenci,
- sportovci nazývají Mumio „elixírem rekordů“, protože pomáhá organismu
  snášet velkou fyzickou zátěž,
- zvyšuje odolnost proti bakteriálním a virovým infekcím, ničí stafylokoky, 
  streptokoky a jiné choroboplodné bakterie,
- chrání organismus před reakcemi na náhlé výkyvy tlaku,
- odstraňuje negativní následky užívání léků, ozáření a chemoterapie,
- snižuje svědění po hmyzím bodnutí,
- snižuje bolest zubů,
- pomáhá proti parodontóze,
- podporuje vylučování škodlivých chemických sloučenin a těžkých kovů z těla.

Jak Mumio posiluje slabé kosti a podporuje hojení zlomenin Problém slabých kostí se zpravidla objevuje u osob s nedostatkem vápníku. Protože je tento minerál potřebný v celé řadě vnitřních procesů, začne jej organismus odebírat z kostí. Následkem toho se kosti stávají pórovité, což vede k jejich křehkosti, častým zlomeninám a praskání. Tento jev lze často pozorovat u žen v období přechodu, neboť mnohé z nich trpí osteoporózou neboli řídnutím kostí. Mumio může v těchto případech pomoci, protože dodává organismu vápník a fosfor v dobře vstřebatelné podobě. Vápník zaplňuje prázdná místa v kostech, fosfor je potřebný při regeneraci kostní tkáně a velmi pozitivně ovlivňuje stav celé kostry. Mumio navíc organismu dodává cenný provitamin D, který se pod vlivem slunečního záření transformuje na vitamin skupiny D, usnadňující vstřebávání vápníku a fosforu a předcházející jejich nadměrnému vylučování z organismu. Díky uvedeným vlastnostem dochází u osob užívajících Mumio k posilování kostí.
Lámavost kostí souvisí s dlouhodobým procesem srůstání, bolestí, nepohyblivostí, a v důsledku toho se stresem. Komplikované zlomeniny často velmi obtížně srůstají a právě tehdy může Mumio balzám pomoci. Mnohaleté výzkumy na klinice profesora Sakirova (více než 3700 pacientů) prokázaly, že tento přípravek horského původu významně stimuluje
hojení zlomenin. Doba srůstání se zkracuje na 16 až 20 dní. Mumio zmírňuje negativní traumatologické reakce organismu, normalizuje krevní obraz a upravuje fyziologické procesy. V nejkritičtějším období regenerace kostní tkáně (asi 10. až 15. den po úrazu) zvyšuje Mumio v krvi koncentraci látky zvané zásaditá fosfatáza, která je v této etapě léčby ve velkém množství potřebná. Mumio normalizuje rovněž hladinu draslíku, vápníku a fosforu v krvi, podporuje nárůst kostní tkáně ze strany kostní dřeně k okostici. Při otevřených zlomeninách a poškození měkké tkáně kolem kostí čistí Mumio rány od hnisavých a odumřelých tkání, snižuje produkci hnisu, urychluje granulaci a růst epidermu v oblasti rány. Proces hojení probíhá rychle a současně jemně, většina nemocných pozoruje subjektivně i objektivně výrazné zlepšení celkového stavu: dochází k normalizaci teploty a spánku, upravuje se chuť k jídlu, snižuje se podráždění a nakonec se také obnovuje plná hybnost zraněné končetiny.

                                                         zpět