CHIRURGIE

Stará koncepce:

1. KLASIFIKACE A NÁPLŇ OBORU
1.1 číslo odbornosti
501, 502, 503, 504, 505, 506, 507, 601, 602, chirurg může vykázat kódy i z těchto odborností: 606,701, 706, 708, 809, 999.
1.2 definice, předmět a cíl oboru
Chirurgie patří mezi základní lékařské obory. Její náplní je diagnostika, prevence a léčba chirurgických onemocnění. Charakteristickým rysem odlišujícím chirurgii od ostatních medicínských disciplín, je užívání chirurgických metod (operací), a to jak v diagnostice, tak především v léčbě.
Základním oborem chirurgie je všeobecná chirurgie, na kterou navazuje celá řada specializací. Mezi tyto patří : hrudní chirurgie, traumatologie, cévní chirurgie, dětská chirurgie, kardiochirurgie, plastická chirurgie. K dalším specializacím řadíme onkochirurgii, gastroenterochirurgii, proktochirurgii, mikrochirurgii, miniinvazivní chirurgii a transplantační chirurgii. Nutná je těsná spolupráce s obory, které se v minulosti již od chirurgie odštěpily, tedy s ORL, stomatochirurgií, ortopedií, urologií, gynekologií a zejména s oborem anesteziologicko-resuscitačním.
Chirurgický výkon je někdy jedinou možností léčby, jindy je součástí komplexní terapie. I řada chirurgických onemocnění, pro které je charakteristická konzervativní léčba, může v určité fázi svého vývoje nebo při komplikacích vyžadovat chirurgický výkon.
Chirurgie je oborem kladoucím mimořádné nároky nejen na intelektuální a psychickou průpravu, ale i fyzickou zdatnost a specifickou manuální zručnost. Chirurgie je typickou týmovou prací a vyžaduje i velmi úzkou mezioborovou spolupráci. Pro další rozvoj chirurgie je nezbytné využívání moderního technického vybavení a poznatků dalších medicínských i ostatních vědních disciplín.
Chirurgická péče je v ČR poskytována v státním a soukromém sektoru a je založena na principu péče hrazené zdravotními pojišťovnami.
1.3 vymezení činnosti oboru
1.3.1 diagnostické kategorie
Novotvary C15-C26, C33-C39, C43-C50, C64-C68, C70-C83, C85, D00-D05, D12-D15, D17-D24, D30, D32-D38, D41-D44, D48
Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se mechanismu imunity D73, D86
Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek E03-E07, E10.5, E11.5, E32, E65-E66, E84-E85
Nemoci nervové soustavy G06-G07, G54-G56, G91, G93-G95
Nemoci oběhové soustavy I05-I09, I15, I20-I26, I28, I31, I34-I39, I42-I43, I51, I60-I62, I67, I70-I79, I82-I87, I97, I 99
Nemoci dýchací soustavy J43, J47, J60-J66, J85-J95
Nemoci trávící soustavy K20-K67, K80-K93
Nemoci kůže a podkožního vaziva L02-L08, L60, L84, L89, L97
Nemoci močové a pohlavní soustavy N20-N23, N28, N34-N36, N42-N44, N60-N64
Některé stavy vzniklé v perinatálním období P10-P15, P50-P55, P75-P78
Vrozené vady, deformace a chromosomální abnormality Q03, Q05-Q06, Q20-Q28, Q32-Q34, Q39-Q45, Q82, Q83
Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde R02, R10-R19, R22
Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin S00-S99, T00-T14, T17-T35, T69, T70, T79, T81-T87, T90-T98
1.3.2 současný stav přípravy standardů diagnostických a terapeutických postupů
Je připraveno 6 základních diagnostických a terapeutických standardů (operace varixů dolních končetin, žlučníku, tříselné kýly, appendektomie, resekce žaludku a tlustého střeva).
1.4 právní předpisy výlučně se vztahující k oboru
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře
Zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních
Metodické opatření č. 8/1997 Věst. MZ - postup při zajišťování lékařské služby první pomoci
Vyhláška č. 434/1192 Sb., o zdravotnické záchranné službě
Metodický návod č. 14/1998 Věst. MZ - požadavky pro zajišťování lůžkové zdravotní péče
Metodické opatření č. 12/1998 Věst. MZ - koncepce následné lůžkové zdravotní péče
Vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví
Vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení
Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek
Vyhláška č. 58/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost
Vyhláška č. 60/1997 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře
Vyhláška č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče
Instrukce č. 14/1985 Věst. vlády ČSR pro NV, o prevenci, sledování, hlášení a vyšetřování potransfúzních reakcí
Výnos č. 3/1989 Věst. MZ, o dispenzární péči o nemocné s přednádorovými stavy a novotvary a o povinném hlášení novotvarů
Metodický návod č. 8/1996 Věst. MZ k provádění gastroenterologických metod
1995 Věst. MZ, Metodický návod k dezinfekci pokožky
1995 Věst. MZ, Metodický návod Ministerstva zdravotnictví o zavádění laparoskopických chirurgických postupů
1.5 povinná hlášení a zpracování statistických dat
V rámci oboru chirurgie je nutné provádět povinná hlášení zhoubných nádorů, nozokomiálních infekcí , sexuálně přenosných chorob, chorob z povolání a ohrožení chorobou z povolání, tuberkulózy, komplikací krevních transfůzí, hlášení o nežádoucím účinku léku, o závadě léku.
Statistická hlášení: hlášení hospitalizace, hlášení pozitivního mykobakteriologického vyšetření.
1.6 registry vedené a navrhované
Veden registr dárců orgánů v rámci mezinárodní sítě.
V současné době by též byly vhodné registry čekatelů na nákladné operace.
1.7 dispenzarizace
1.7.1 vymezení diagnóz dispenzarizovaných pacientů
Novotvary C15-C26, C33-C39, C43-C50, C64-C68, C70-C83, C85, D00-D05, D12-D15, D17-D24, D30, D32-D38, D41-D44, D48
1.7.2 návrh na event. rozšíření
Vhodná by byla dispenzarizace pacientů po polytraumatech a multiorgánových poraněních, po mutilujících operacích, po amputacích, po operaci břišních aneuryzmat či cévních náhradách.

2. NAVRHOVANÁ STRUKTURA OPTIMÁLNÍ SÍTĚ ZDRAVOTNÍ PÉČE OBORU
2.1 Síť
V navrhované síti je kladen důraz na dobře fungující síť ambulantních chirurgických pracovišť, jejichž počet by byl nejenom hustotou obyvatelstva, ale též dopravní dostupností. Tato síť ambulantních pracovišť s dobrou návazností na nemocnice vyššího typu, by měla postupem času nahradit malé regionální nemocnice prvního typu. V dále rozpracovaném schématu jsou poněkud vyčleněny jednak nemocnice fakultní a jednak specializovaná centra. Oba typy zařízení mají vedle poskytování standardních povinností lékařských služeb i povinnost provádět výuku či speciální zákroky a operace. Podrobné schéma je rozpracováno v dodatku.
2.2 personální zajištění oboru ČR
2.2.1 optimální počet kvalifikovaných odborníků v základní a vyšší kvalifikaci
Současný stav ( ke konci roku 98) - v oboru chirurgie celkem 2271 lékařů, z toho s I. atestací 735, s II. 916, s I. + nástavbovou 94, s II. + nástavbovou 138, bez specializace 149, ostatní s jiným druhem specializace.
2.2.2 optimální počet kvalifikovaných odborníků v mimonemocniční péči
Za optimální je považován 1 ambulantní specialista na 20 000 obyvatel.
2.2.3 optimální počet pracovníků v lůžkové péči
Za optimální je považován počet 1 chirurg v lůžkové péči na 5000 obyvatel
2.2.4 odborné řízení oboru na úrovni republiky, regionu, okresu ( vč. Návrhu optimální struktury)
Odborné řízení by mělo být zajištěno pomocí linie : hlavní chirurg - regionální chirurg, poradní sbory.
2.3 vzdělávání pracovníků v oboru
2.3.1 systém kvalifikačního vzdělávání (vysokoškolských pracovníků, středních a jiných)
Absolvent vysoké školy, který se bude specializovat v oboru chirurgie absolvuje všeobecnou přípravu v délce jednoho roku (3 měsíce všeobecná chirurgie, 3 měsíce interna, 2 měsíce ARO, 2 měsíce gynekologie a porodnictví, 2 měsíce volitelný obor). Poté 2 roky práce na kterémkoliv chirurgickém lůžkovém zařízení. Podle zvolené základní specializace, která je jednostupňová, se školí na oddělení, která mají pro tento obor akreditaci na tuto dobu: všeobecná chirurgie 4 roky (tj. celkem 6 let), dětská chirurgie 3 roky (tj. celkem 5 let), plastická chirurgie 3 roky (tj. celkem 5 let), kardiovaskulární chirurgie 5 let (tj. celkem 7 roků). Po specializaci ze všeobecné chirurgie je možno složit za další 2 roky práce na pracovišti, majícím akreditaci pro příslušnou nástavbovou atestaci, tyto nástavbové specializace - atestace: hrudní chirurgie, vaskulární chirurgie, traumatologie, dětská chirurgie. Dále je možno získat takzvanou funkční specializaci po absolvování školících pobytů a kurzů v: intenzivní péče v chirurgii, gastroenterochirurgie, koloproktologie, miniinvazivní chirurgie, mikrochirurgie a transplantační chirurgie.
2.3.2 systém celoživotního vzdělávání
Lze rozdělit na vzdělávání kvalifikační ( viz. výše) a vzdělávání kontinuální. V oblasti kontinuálního vzdělávání se předpokládá nutnost absolvování kurzů, seminářů a kongresů, které budou při jejich absolvování hodnoceny určitým počtem bodů. Body budou též přidělovány za přednáškovou a publikační činnost. Bude nutné, aby každý lékař za určité období získal účastí na těchto akcích daný počet bodů.
2.3.3 kvalifikační předpoklady pro vedoucí funkce
V současné době atestace II. stupně v oboru.
2.3.4 specializační náplně oboru (část teoretická a praktická)
Sledování současného chirurgického písemnictví, praktická náplň oboru viz příloha II.

3. ROZVOJ A VÝVOJOVÉ TRENDY OBORU
3.1 hlavní programy oboru (prevence, programy pro spec. skupiny)
Mezi základními prioritami patří mezioborová spolupráce, zejména se specialisty s oboru ARO, rozvoj týmové spolupráce, rozvoj intenzivní péče.
Programy , které se jistě v budoucnu budou rozvíjet jsou miniinvazivní přístupy v chirurgii a traumatologii, onkochirurgie, cévní a transplantační chirurgie. Vzhledem k zvyšujícímu se stáří populace dozná rozvoje též gerontochirurgie. Je nutné rozvíjet samostatné programy léčby chorob prsní žlázy, kolorektálního karcinomu a tmavých kožních nádorů.
3.2 priority výzkumu, výzkumná pracoviště
Vědeckovýzkumnou práci je možné a žádoucí provádět ve všech zařízeních podle místních podmínek. Především je však součástí práce klinik, specializovaných center a větších nemocnic. Finanční prostředky na tuto činnost je nutné zahrnout do rozpočtů těchto zařízení a získávat formou grantů přidělovaných konkurzními řízeními. Za velmi důležitou součást vědeckovýzkumné práce považujeme experimentální chirurgii, jejíž rozvoj je potřeba všestranně podporovat.
3.3 systém kontroly kvality poskytované péče
Hodnocení kvality výsledků odborným auditem po vypracování manuálu pro audit chirurgických pracovišť.
1.3.1 definice
Akreditace je definována jako formální uznání toho, že zdravotnické zařízení odpovídá stanoveným kritériím - kvality, efektivity, komplexnosti služeb, správné péče o pacienty, včetně dalších služeb podporujících zvyšování kvality zdravotní péče. Standard klinické praxe je definován jako vědecky podložený, proveditelný a detailně popsaný postup příslušné péče, který vytváří základ pro rozhodování v každodenní práci a pomáhá v procesu zajišťování kvality. Kritéria pro akreditaci budou vypracována v příloze.
1.3.2 kritéria hodnocení kvality výsledků
Kvalitu péče lze posuzovat podle tzv. indikátorů kvality.
Klíčové indikátory kvality:
- úmrtnost
- přežití
- výskyt komplikací
- spokojenost pacientů
- kvalita života
Indikátorem kvality mohou být některé výsledky nebo důsledky léčby. Podle zástupců MZ, VZP, asociací nemocnic, ČLK, České asociace sester, ÚZIS jsou sledovány tyto indikátory kvality:
1. výskyt dekubitů u pacientů upoutaných na lůžko (déle než 5 dnů)
2. nozokomiální infekce - a) plicní, b) hematogenní, c) v operační ráně (jakákoliv infekce, vyžadující ATB terapii, která se objeví během hospitalizace a u níž nelze předpokládat předhospitalizační původ)
3. komplikace zavádění a používání centrálního žilního katetru
4. tromboembolické stavy po invazivních výkonech
5. průměrná doba hospitalizace pro operovanou akutní apendicitis (pacienti ve věku 5-65 let nepřeložení z jiné nemocnice)
6. reoperace a úmrtnost na vybrané diagnózy
7. položka zaměřená na onkologickou problematiku
8. rehospitalizace matky do 14 dnů po porodu
9. počet porodů dětí s porodní hmotností pod 1800 g v nemocnici bez novorozenecké JIP
10. porodní a poporodní trauma novorozence, porody vedené operační cestou
11. počet pitev k počtu zemřelých
12. přeložení pacienta na vyšší pracoviště stejného oboru po třetím dnu hospitalizace
13. nepoznané VVV běžně zjistitelné UZ prenatálně
14. % trombolýz u IM (věková specifikace)
15. poměr laparoskopických a klasických operací u standardních diagnóz, % komplikací po laparoskopických výkonech
16. % opakovaných přijetí pacienta na stejnou JIP v období 28 dnů ve vztahu k určitým diagnózám
17. průměrná délka hospitalizace po provedení plánované operace
18. úmrtnost po operačním výkonu - do propuštění, případně do 30 dnů po operaci ve vazbě na vybrané diagnózy
19. rehospitalizace ve vztahu k vybraným diagnózám (do 28 dnů)
Časový faktor: Co nejkratší transport, co nejrychlejší stanovení diagnózy - doloženo v dokumentaci
Faktor kvality:
1. Záchrana života se zmírněním utrpení, doloženo v dokumentaci a měřením spokojenosti pacienta.
2. Maximální uchování bezprostřední fyziologické funkce, minimalizace bezprostředních fyzických a psychických škod, doloženo v dokumentaci a spokojeností pacienta.
3. Zachování šance na co nejlepší konečný výsledek léčby s dobrou kvalitou života, zjišťováno dotazníkem kvality života.
4. Minimalizace trvalých následků, doloženo v dokumentaci, propojení informatiky zdravotního a nemocenského pojištění, zdravotního a sociálního systému.
5. Minimalizace dlouhodobých ekonomických důsledků dlouhé pracovní neschopnosti, případně invalidity, doloženo dokumentací, propojení informatiky zdravotního a sociálního systému.
Obecné z hlediska pacienta:
- spokojenost pacientů
- informovanost pacientů
- vyřizování stížností
- dodržování lidských práv a etického kodexu
Observační proces:
(komise pro sledování a zlepšování kvality péče - TQI - total quality improvement)
- systém kontroly - způsob, časová frekvence
- hodnotící ukazatelé a jejich analýzy
3.4 srovnání oboru s zahraničím
Odborná úroveň oboru je s vyspělými zeměmi srovnatelná, ale nedostatky jsou v úrovni technicko-materiální, zavádění nových technologií a jejich inovací.
3.5 očekávané trendy vývoje oboru v budoucích 5-10 letech
Rozvoj všech miniinvazivních postupů, transplantačních programů, bude se zvyšovat radikalita operací a polymorbidita pacientů.
Zdravotnictví bude nutné financovat z více zdrojů s případnou spoluúčastí pacienta.
3.6 napojení na mezinárodní aktivity
Napojení na odborné programy a vědecký výzkum, nutná bude spolupráce s zeměmi EU v oblasti postgraduálního vzdělávání.
3.7 popis hlavních problémů oboru
Nedostatečná koordinace řízení a organizace spolupráce jednotlivých stupňů zdravotnických zařízení. Nevyjasněná pravidla celého systému a způsobu financování.
3.8 připomínky a návrhy pro zlepšení stávající organizace odborných služeb
Vytvoření struktury organizace a řízení oboru s vyhodnocením příslušných kompetencí a odpovědností. Určení systému a pravidel pro vybavenost nemocnic novými technologiemi podle jejich úrovně a účelovosti. Hlavním kritériem musí zůstat jejich aktuální potřebnost a využitelnost.
Vypracování příslušných zákonných a podzákonných norem v nejbližším možném období.

4. přílohy
I. schéma struktury chirurgických pracovišť
II. návrh počtu a typu operací nutných k II. atestaci
III. akreditační kritéria chirurgických pracovišť
IV. manuál pro audit chirurgických pracovišť

5. poznámka
Současný návrh koncepce je nutno považovat za první komplexní verzi, která bude dále doplněna a rozpracována.

V Pardubicích 29.11.999
Doc. MUDr. K. Havlíček, Csc. MUDr L. Sákra

Oponovali:
prim. MUDr. J. Blecha, Csc.
prim. MUDr. S. Czudek, Csc.
Prof. MUDr. J. Dvořák, Csc.
Prof. MUDr . M. Hájek, DrSc.
prim. MUDr. P. Hofman
prim. MUDr. F. Krtička
prim. MUDr. K. Křikava, Csc.
Prof. MUDr. P. Pafko, DrSc.
prim. MUDr. P. Šebesta, Csc.
Doc. MUDr. J. Šváb, Csc.
Prof. MUDr. J. Wechsler, Csc.

Příloha I.

Příloha II.

Úprava návrhu operačních výkonů k II. atestaci
I. Břišní chirurgie:
Operace velkých břišních kýl 20
Cholecystektomie prostá - lapar. 50
Cholecystektomie otevřeně, klasicky 20
Cholecystektomie - revize bil. syst. 5
Resekce žaludku 3
Stomie a anastomozy v horní břišní etáži 15
Resekční výkony na střevě - tenkém 15
- tlustém 15
Stomie tlustého střeva 10
Výkony na rektu a anu (píštěle, fisury, polypy,
hemerhoidy , atd.) 20
Ošetření břicha při traumatu 3
II. Hrudní chirurgie:
Snesení prsní žlázy 10
Ostatní výkony na prsní žláze 10
Ošetření poranění hrudníku (punkce, drenáž, atd.) 5
Thorakotomie nebo uzavření hrudní stěny 2
III. Trepanace lebky: 2
IV. Cévní chirurgie:
Steh cévy 5
Embolektomie, trombektomie 3
Zavedení centr. žilního katetru 10
Operace varixů 20
V. Traumatologie :
Osteosynthesy - nitrodřeňové dlahování , zevní fixace 20
Cerkláže 5
VI. Ostatní:
Nefrektomie, ošetřování močovodu, močového měchýře 3
Strumektomie 3
Amputace končetin 15
Kožní plastiky 5

Traumacentra v ČR sice pracují, zatím ale nebyla právně definována, říká P. Zelníček

MUDr. Petr Zelníček, CSc., ředitel Úrazové nemocnice Brno, je předsedou Společnosti pro úrazovou chirurgii České lékařské společnosti J. E. P. Je aktivní i na mezinárodním poli, o čemž např. svědčí jeho volba na funkční období 2002 až 2004 předsedou Evropské traumatologické společnosti (ETS). Kromě toho je členem výboru Světové společnosti pro urgentní chirurgii a medicínu katastrof (WADEM).

Kdy vlastně vznikla Společnost pro úrazovou chirurgii?
Úrazová chirurgie se u nás vyčlenila z obecné chirurgie v r. 1991 a hned poté vznikla samostatná odborná společnost v rámci ČLS JEP. Pro zajištění erudice specializovaných chirurgů byla stanovena nástavbová specializační atestace z traumatologie, která v současné době navazuje na atestaci z chirurgie II. stupně. Do této chvíle ji složilo 78 lékařů.

Existuje už koncepce úrazové chirurgie?
Koncepce oboru je postupně uváděna do klinické praxe již od roku 1990. Při prosazování zásad koncepce jsme až dosud kladli důraz především na péči o těžké úrazy, za něž pokládáme polytraumata, mnohočetná poranění a závažná monotraumata. V souladu s jinými vyspělými státy musíme kalkulovat s výskytem 100 - 150 velmi těžkých úrazů na milión obyvatel za rok. Těžké úrazy bezprostředně nebo potencionálně ohrožují život raněného a soustředěná kvalifikovaná péče snižuje úmrtnost, zkracuje dobu léčení a zlepšuje trvalé výsledky léčení. Péče o těžké úrazy vyžaduje bezprostředně úzkou mezioborovou spolupráci. Plynulá návaznost přednemocniční fáze léčení na fázi nemocniční je nezbytná a tato specializovaná péče je možná pouze v traumacentrech (TC), která pracují v nepřetržitém provozním režimu. Stále v nich musí být k dispozici zkušený mezioborový tým lékařů s potřebným přístrojovým a technickým vybavením včetně diagnostického komplementu. Tým vede úrazový chirurg a obligatorně do něj patří anesteziolog, neurolog, ortoped a další specialisté podle povahy poranění.

Ale traumacentra již u nás existují.
De facto už fungují - 14 traumacenter pro dospělé, 4 pro děti. Úrazová nemocnice Brno je centrem pro Brněnský a Jihlavský kraj. Pro činnost TC byl vypracován v roce 1998 protokol auditu, ve kterém je podrobně zohledněna úloha center, jejich kategorizace, regionální rozmístění a jsou v něm též definovány podmínky jejich provozu z hlediska personálního obsazení a technického vybavení. V současné době vypadá péče o pacienty po úrazech většinou tak, že jsou často hospitalizováni převážně na odděleních chirurgických a ortopedických. Úroveň poskytované péče se ale liší podle kvality a kompetence nemocnic. Malá oddělení nemohou zajistit péči v plném rozsahu, protože nejsou vybavena potřebnou nákladnou technikou včetně implantátů a personál nemá dostečné zkušenosti. Lepší je situace na větších odděleních. Ošetřování těžkých úrazů však vyžaduje jejich koncentraci na vybraná pracoviště, která zajistí účelné využití přístrojového a technického vybavení a současně umožní, aby pacient byl ošetřován zkušeným a erudovaným týmem. A tady sehrávají nezastupitelnou roli právě traumacentra.

Je počet traumacenter v ČR dostačující a vyhovuje jejich spádovost?
Počet a dislokace stávajících center je dána přirozeným spádem a historickou dislokací nemocnic. Kopíruje správní systém regionů. Výjimkou je hlavní město, kde je respektováno výběrové řízení z roku 1999. Celý projekt sítě vychází z reality a je směrován do budoucnosti. Považujeme současný stav za výchozí - čeká nás další práce na pilování systému a praxe brzy ukáže, zda je nutno kapacity, počty pracovišť a dislokaci korigovat. Při konstrukci projektu byly použity zahraniční vzory a statistická čísla aplikovatelná na naše poměry.

Jaký je postoj ministerstva zdravotnictví k traumacentrům?
Jak jsem již řekl, de facto již sice tato centra působí, de iure však nikoli. K tomu je zapotřebí vyhlášení traumacenter metodickým opatřením ve Věstníku MZ. To se zatím nestalo. V podstatě jde o tvorbu sítě. O té se sice již řadu let hovoří, málo se ale pro ni dosud udělalo. V tomto okamžiku výbor Společnosti pro úrazovou chirurgii připravil materiál k síti zařízení pečujících o úrazové stavy, zejména polytraumata. Tento materiál se zpracovával pro všechna minulá vedení ministerstva, ale s výjimkou současného se nikdo tomuto problému valně nevěnoval. Současné vedení ministerstva slíbilo deklarovat traumacentra právně a my jsme za to velice vděčni. Bohužel ale zatím nebyl splněn původní termín, to znamená do konce roku 2000. Zdá se ale, že současné vedení ministerstva uznává, že koncepce traumacenter odpovídá celosvětovému trendu moderního efektivního ošetřování těžce poraněných a že, protože jde o nákladnou zdravotní péči s vysokými nároky na technologické i personální zajištění, je zapotřebí ji koncentrovat do velkých zařízení. Koncepce traumacenter byla kromě toho úspěšně oponována ve vědecké radě ministerstva v září roku 2000 a byla doporučena k realizaci.

Proč je ale tak důležité deklarování TC de iure, když de facto fungují?
Je to důležité proto, že pojišťovny dosud téměř paličatě odmítají jednat o cenových opatřeních, pokud nebudou TC deklarována de iure. Opakuji, že péče o úrazy, a zvláště provoz traumacenter je finančně náročný. Náklady na léčení těžkého úrazu dosahují v průměru až milión korun a při koplikacích, zejména septických, mohou dosahnout až dva milióny. Pojišťovny, pokud nebudou traumacentra deklarována de iure, nejsou ochotny přizpůsobit platby nákladnosti léčby, neboli stále není dořešena otázka financování TC, což v této chvíli považujeme za základní otázku dalšího rozvoje úrazové chirurgie. Přitom vysoké náklady na počáteční léčbu jsou návratné, protože dobře vedené léčení snižuje mortalitu, morbiditu a invaliditu. Právní deklarování by umožnilo TC přinejmenším zlepšit podmínky pro jejich práci a posílit pozice při vyjednávání s pojišťovnami. TC by získala také pravomoce formovat regionální odborníky, zorganizovat práci tak, aby každému pracovišti bylo jasné, co bude přesně dělat, na jaké úrovni a co k tomu potřebuje, prostě TC by měla konečně jasnou organizační strukturu. Šéf traumacentra by současně organizoval sběr validních dat. V této souvislosti musím bohužel konstatovat, že v ČR zatím neexistuje přesná evidence úrazů.

zpět